Kacabaja na fest Rekonstrukce původní varianty slavnostního ženského kroje západního Podluží – 8 kompletů pro spolek Paměť Podluží
Národopisná oblast Podluží je jedním z regionů, kde se tradice nošení lidového oděvu uchovala v mnohých rodinách nepřetržitě a stále jsou jednotlivé součásti kroje pořizovány podle tradičních zásad. Udržuje se předávání z matky či babičky na dcery či vnučky. I přes tuto nepřerušenou tradici se vlivem sociálně-ekonomických i politických změn v průběhu 20. století udrželo nošení kroje jen na několika příležitostech během roku, jako jsou hody či slovácký ples. Vdané ženy dnes hlavně nosí (stejně jako svobodné dívky) velmi naškrobenou variantu sukní, která se stává pro pohyb méně pohodlnou, a proto je i mnohdy kvůli komfortu zcela nahrazována civilním oděvem. Na Podluží jsme sice hrdí na kontinuální tradici, přesto nosíme kroj méně.
Členové spolku Paměť Podluží se snaží dívat na tradiční kulturu volnějším způsobem a realizovat projekty spíše popularizační povahy. Zaujala nás proto situace s oděvem pro vdané ženy zmíněná výše a dlouho jsme přemýšleli, jak podpořit v dnešní podlužácké krojové praxi větší pestrost. Mnohdy s neskrývanou závistí sledujeme krásné krojové rekonstrukce ze sousedního Hanáckého Slovácka, které se nebojí jít hluboko do historie lidového oděvu a navracet jak původní prvky, tak i soudobou estetiku.
Rádi bychom tedy tímto projektem demonstrovali možnost návratu k původnímu charakteru kroje, ne jako rigidní muzejní repliku, ale jako živé zapojení do komunitního života na dědině. Naše dosavadní projekty byly hlavně vizuální, pokud ale chceme prezentovat a popularizovat určitý krojový prvek, je nejlepší jeho přímé zapojení do šatníku živé nositelky. Poštorná se pro naši rekonstrukci ukázala jako nejlepší místo, protože zde velmi aktivně komunitně pracuje Slovácký krúžek Poštorná – Koňaré, z.s., jehož členové již několik původních prvků do svého šatníku v minulých letech pořídili – například zapomenuté ženské kožúšky nebo nákladné mužské dubené kožichy. Již na těchto rekonstrukcích členové kroužku spolupracovali s etnografkou a historičkou PhDr. Alenou Káňovou. Proto jsme i pro náš projekt pro spolupráci oslovili právě paní Káňovou, která je odbornice na oblast západního Podluží a má bohaté informace z terénního výzkumu žijících posledních nositelek lidového oděvu. V příloze projektu uvádíme odborný text paní PhDr. Káňové, která zde podrobně popisuje etnologické souvislosti i jednotlivé části zamýšlené rekonstrukce.
V Paměti Podluží realizujeme projekty autorsky, každý ze členů pracuje na individuálních projektech, které až dorostou do vhodného rozsahu, jsou prezentovány za podpory ostatních členů v uceleném projektu. Autorkou tohoto projektu je Tereza Horáková, která se o kacabaje a dobové látky zajímá již několik let. Impulzem k tomu byl dnešní trend na Podluží – snaha o návrat tzv. kacabaje „na pevno“ (neboli „na fest“) do šatníku žen. Střih této svrchní části oděvu je vypasovanější než známá volná jupka a je proto z dnešní estetiky velmi líbivý. Pro seznámení se s těmito autentickými krojovými součástmi byly klíčové návštěvy depozitáře lidového textilu Městského muzea a galerie Břeclav (MMGB). Sbírka muzea je tvořena rozsáhlým kompletem kacabají z konce 19. a začátku 20. století, které překvapují svou materiálovou i barevnou pestrostí. Proti tomu dnešní čistá krojová estetika vede nositelky krojů k volbě jemných pastelových barev. Při pohledu na sbírkové krojové předměty člověka uchvátí škála materiálů (od hedvábí, přes samet až po satén-bavlnu), pestré syté barvy a výrazný rafinovaný dekor port a krajek.
Být aktivním nositelem kroje, tak jako autorka, znamená sice do jisté míry promítnout své osobní vkusové preference do „krojového outfitu“, ale znamená to také být součástí místní komunity a do ní je vždy snazší zapadnout, pokud člověk respektuje ustálené a zaběhlé postupy.
Snahou je také vrátit do spolkového lidového „šatníku“ původní formu slavnostního kroje pro určitou socioskupinu s přesným dodržením typických znaků pro konkrétní část národopisného regionu.
Společně tedy vznikl nápad pokusit se rekonstruovat kacabaje na pevno i s dodržením pestrosti materiálů, původní siluety (obnovení původních dlouhých sukní) i starodávného typu shrnovaných čižem. V dnešní době již nemáme omezené možnosti výběru materiálů, přestože mnohé tradiční výroby látek v Česku zanikají, jsou naopak dostupnější zdroje v zahraničí nebo se mnohé dekorační části oděvu (například krajkové porty) dají odborně rekonstruovat i na digitálních vyšívacích strojích.
Výstupem projektu je zhotovení 8 krojových kompletů, které budou mladé ženy poprvé prezentovat na „mužácké pondělí“, druhý den poštorenských hodů, které letos vychází na 15. a 16. října 2023, v rámci tradičního odpoledního průvodu pro mužáckého stárka a krojové zábavy „pod májú“. Této finální prezentaci bude předcházet nafocení průvodních fotografií profesionálním fotografem a prezentace na webu a Facebooku Paměti Podluží. Projekt bude doprovázet i osvětová kampaň na Facebooku Paměti, která bude podrobně vysvětlovat souvislosti mezi muzejními exempláři a novodobou rekonstrukcí, zasazovat do historických souvislostí a prezentovat unikátní rodinou spojitost autorky s kacabajemi z depozitáře MMGB a jiné zajímavosti.
Pro zhotovení kompletů byli vybráni místní tvůrci krojů, pro které bude zhotovení vyžadovat také dávku ochoty dělat věci jinak než jaký je běžný krojový úzus.
Zhotovené outfity se nebudou kombinovat se stávajícím typem kroje, jsou to dva neslučitelné celky, ale mohou se střídat volně podle příležitosti. Námi zrekonstruovaná forma byla považována za nejsvátečnější variantu kroje pro vdané (byla pořizována na svatby či křtiny), proto bychom jí chtěli do budoucna i takto adekvátně užívat. Nebudeme se sice omezovat jen na vyjmenované výjimečné životní události, ale oděv bude vhodný například na zmíněné hody či slovácký ples.
Za zmínku ještě stojí, že ačkoliv se délka dnešních sukní či materiál vyšívané zástěry (tzv. fěrtochu) změnily, je jeden spojující prvek, který je možný použít jak v novém, tak ve starém kompletu – je to hedvábný brokátový šátek. Je to část oděvu, který se i dnes mnohdy nepořizuje nová. Pokud v rodině existuje jako dědictví, s úctou se používá tento šátek starý.