bca. ANNA HUŠKOVÁ

Dílo vytvořené na zámku Valeč k tématu vidět neviditelné. Svět vnímáme i jinými smysly než zrakem, skrze hmat nebo čich se nám vybaví subjektivně vytvořené obrazy okolí, většinou podle vzpomínek nebo přirovnání. Do ponožek z lokální večerky jsem vložila předměty nalezené, které mne upoutaly svým tvarem, povrchem, měkkostí či vůní. Je na divákovi co v těchto provizorních kokonech uvidí.

PERFORMANCE VYTVOŘENÁ PRO ZAHÁJENÍ FESTIVALU DŘEVJENO S TÉMATEM RAJSKÉ ZAHRADY.

PERFORMANCE SYMBOLIZUJE POMYSLNOU CESTU ŽIVOTEM. POSTAVA KRÁVY DORAZILA KE KONCI SVÉHO ŽIVOTA. DOPROVÁZÍ JI POUTNÍK, KTERÝ JI POMÁHÁ ZBAVIT SE TĚLESNOSTI A OSVOBOZUJE JI OD POZEMSKÉHO BYTÍ, SUNDAVÁ Z NÍ BŘÍMĚ, KTERÉ ŽIVOT PŘINÁŠÍ.

JEDEN ŽIVOT UHASÍNÁ, ABY DAL VZNIKNOUT ŽIVOTU NOVÉMU.

ZHMOZŇUJE SE DO NOVÉHO TĚLA, NEPOSKVRNĚNÉHO HŘÍCHEM SVĚTA. SPOLU S POTNÍKEM SE VYDÁVAJÍ ZAŽEHNOUT VĚČNÝ OHEŇ JAKO SYMBOL ŽIVOTA I SMRTI.

Prostor instalace představuje mé vědomí – klidné, soustředěné a harmonické místo, do kterého se vkrádá vnější narušení. Pojednávám téma misofonie, neurologické poruchy, při níž určité zvuky, běžné pro okolí, vyvolávají silné emoční reakce – úzkost, hněv, odpor. Návštěvník se stává nezvaným hostem, který překračuje neviditelnou hranici, spouští pronikavý poplašný alarm a vnitřní reakce, které jindy zůstávají skryté a potlačené. Tyto emoce zhmotňuji do podoby „bubáků“ – vizuálních transformací mé tváře, které interpretují intenzitu vnitřního odporu ke zvukům. Skrze tuto formu sdílím zkušenost, která je jinak těžko sdělitelná – stav neustálé ostražitosti, kdy i drobný zvuk může narušit celou vnitřní rovnováhu. Zvuk utichne- pocity přetrvávají.

Snažila jsem se diváky uvědomit jejich vlastní zvukovou stopu. Kdž člověk vkročil do místnosti a spustil alarm, jeho reakce byly, buď okamžitě opustit místnost v domnění, že vkročil kam neměl a cítil se nekomfortně v prostoru a agresivním zvukem, nebo naopak setrval a čelil následku jeho přítomnosti.

GRAFICKÝ VÝČET, KTERÝ ZOBRAZUJE MOU CESTU Z BODU (A) DO BODU (B) A DÉLKU SETRVÁNÍ V TĚCHTO BODECH. MAPUJE OBDOBÍ OD 7. 10. 2024 DO 28. 2. 2025. ŘÍDILA JSEM SE PODLE MÝCH VLAKOVÝCH A AUTOBUSOVÝCH JÍZDENEK, POMOCÍ KTERÝCH JSEM ZJISTILA KOLIK DNÍ JSEM STRÁVILA V BODĚ (A) NEBO BODU (B) A JAKÝ BYL RYTMUS PŘEJÍŽDĚNÍ. ŠIPKY MAJÍ DVĚ VELIKOSTI- KRATŠÍ ZNAČÍ HODINU, DELŠÍ DEN. PRVNÍ PÁS JE ZÁZNAM SETRVÁNÍ V BODĚ (A), PROSTŘEDNÍ ZOBRAZUJE CESTU DO BODU (B) A ZPĚT.

PO VÝSTVĚ V GALERII GAFA JSEM UMÍSTILA OBJEKTY TOUHA NA BALKON. ARTEFAKTY PO NĚJAKÉ DOBĚ UPOUTALY POZORNOST MÍSTNÍHO PTACTVA A STALY SE POTRAVOU.

ZVÍŘATA SE V KONTEXTU S OBJEKTY STALA METAFOROU PRO SPOLEČNOST LAČNÍCÍ PO UMĚNÍ A JAKOU RYCHLOSTÍ JE KONZUMOVÁNO( např. na sociálních sítích). V RÁMCI NĚKOLIKA TÝDNŮ JSEM SLEDOVALA A DOKUMENTOVALA JEJICH POČÍNÁNÍ. PTÁCI ZAČALI PŮSOBIT AGRESIVNĚJI, JAKO MASOŽRAVÍ DRAVCI SE SLÉTALI V ČÍM DÁL VĚTŠÍM POČTU, BYLI NEODBYTNÍ A HLUČNÍ. JEJICH KŘIK BYL NEUTICHAJÍCÍ A DRÁSAJÍCÍ. ROZHODLA JSEM SE SETRVAT CO NEJDÉLE, ABYCH MOHLA SLEDOVAT JAK VELKOU ZMĚNU NA OBJEKTECH NAPÁCHAJÍ. BYLO AŽ DĚSIVÉ POZOROVAT PROMĚNU PTÁKŮ, JEJICH TLOUSTNOUCÍ NENASYTNÁ TĚLÍČKA A DRAVOST. ZAČALI VE MNĚ VYVOLÁVAT STRACH A ODPOR. PO NECELÉM MĚSÍCI ZBYLY Z OBJEKTŮ TOUHY JEN PRÁZDNÉ KOSTRY PROVAZŮ A VE MNĚ NENÁVIST K PTAČÍMU VŘÍSKOTU.

Začátek tohoto procesu představuje dokonalý, nenarušený tvar těla, který přirovnávám k vejci a jeho skořápce.

Vejce je pro mě symbolem počáteční celistvosti a čistoty informace, při jeho rozbití vznikne množství skořápek a my si tak můžeme pouze domýšlet, jaký byl jeho původní tvar.

Fotografická série doplňující objekt Křehkost paměti.

PŘI SLEDOVÁNÍ SILNICE E48 SMĚR PRAHA- KARLOVY VARY, MI HLAVOU ZAČALA ZNÍT MELODIE. PLYNOUCÍ LINIE SILNICE PŘIPOMÍNALY ZVUKOVOU STOPU, ZÁPIS, KTERÝ VIZUALIZUJE ZVUK, TEN SE TAK STÁVÁ ČITELNÝM A UCHOPITELNÝM. KAŽDÉMU PRVKU SILNICE JSEM PŘIŘADILA SPECIFICKÝ ZVUK, JEJICH SPOJENÍM VZNIKLA CELISTVÁ SKLADBA.

EXPERIMENT S TĚSTEM JAKO MATERIÁLEM, JEHOŽ HMOTA MĚ ZAČALA FASCINOVAT A PŘITAHOVAT. ŽIVÝ MATERIÁL, KTERÝ SE PROMĚŇUJE A ROSTE, MÁ PODDAJNOU A JEMNOU KONZISTENCI PODOBNĚ JAKO TĚLO.

MAČKAVÉ A NĚŽNÉ